Pátek, 19 Říjen 2018
ico Velke pismo Standardni pismo Male pismo ico 100% 1024x768
Hlavní strana Aktuality ZÁDVEŘSKÉ HASIČKY NA XII. SJEZDU CHORVATSKÉ MLÁDEŽE

Multimedia

Kalendář

<<  Říjen 2018  >>
 Po  Út  St  Čt  Pá  Sob  Ne 
  1  2  3  4  5  6  7
  8  91011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

 

 

 

 

Hasici Zadverice Historie sboru
ZÁDVEŘSKÉ HASIČKY NA XII. SJEZDU CHORVATSKÉ MLÁDEŽE PDF Tisk Email
Napsal uživatel Zdenka   
Středa, 28 Září 2016 09:15
Mladé hasičky ze Zádveřic dovezly pohár za 1. místo v kategorii hostů.
XII. sjezdu mladých hasičů z celého Chorvatska se zúčastnilo celkem na 1100 závodníků. Pro domácí závodníky to byl kvalifikační závod na XXI. Mezinárodní soutěž mládeže v disciplínách CTIF, která se uskuteční příští rok v rakouském Villachu. Ze zahraničních hostů jsme vybojovali 1. místo, před Maďarkami a Slovinkami Celkově to bylo z 51 dívčích družstev 17. místo, ve štafetě to byl dokonce dílčí 11. čas. Museli jsme se poprat s jednotným nářadím, které bylo hlavně v případě džberovek odlišné od toho, na které jsme zvyklí. Jinak to ale holky zvládly bez chyby a jsme na ně moc pyšní.

V Pule a jejím okolí jsme prožili krásné 3 dny, plné slunce a dobré nálady. Kromě sportovního zážitku pro nás byl nejsilnějším momentem slavnostní nástup všech závodníků na stadion při slavnostním vyhlášení vítězů. Naše děvčata v čele naší výpravy hrdě nesla nejen vlajku českou, ale i prapor naší obce Zádveřice - Raková a državu hasičskou. Prostě bylo to veliké, dojemné, kapesníky nestačily.

Jménem mým i trenéra Libora Žambocha děkuji za snahu a píli našim závodnicím: Marianě Kučíkové, Kristýně Elšíkové, Natalii Střižíkové, Nele Kratinové, Emě Burtonové, Evě Jurčové, Marii Rožnovjákové, Alžbětě Žambochové, Leoně Kratochvilové a Denise Slavické.

Poděkování patří všem donátorům, kteří nám finančními prostředky pomohli tuto akci zrealizovat a také všem, kteří nám fandili a drželi palce! Podrobnější reportáž viz celý článek, foto ZDE.
 

 

Co naší účasti na chorvatské soutěži předcházelo? Prvotním impulzem k tomuto dobrodružství bylo objevení výzvy k účasti na mezinárodní soutěži na informačním serveru Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska v červenci letošního roku. Po krátkém rozmýšlení, zda jsme schopni sestavit tým výhradně z děvčat narozených v letech 2001-2004 a zjištění, že takových máme akorát potřebných 10, jsem na výzvu reagovala, že máme zájem jet. To ostatní, např. kde na takové daleké cestování seženeme peníze, jsem odsunula na později, vždyť zatím "o nic nešlo". V polovině srpna přišla odpověď, že jsme na soutěž byli vybráni. S vědomím, že to už jde do tuhého, začal závod s časem na všech frontách. Bylo nutné se domluvit s děvčaty i jejich rodiči, zda to toho vůbec s námi půjdou a začít trénovat. Bylo nutné sehnat peníze, nastudovat mezinárodní pravidla a v našich doslova polních podmínkách na louce vybudovat tréninkovou dráhu, odpovídající potřebným požadavkům, foto ZDE. Štafetu jsme se vydali trénovat do sportovního areálu do Horní Lidče. Děvčata i my trenéři jsme se snažili ze všech sil, poslední měsíc jsme tomu obětovali hodně času a vyplatilo se!

Abychom se ujistili, že to co trénujeme, děláme dobře, přihlásili jsme se na kvalifikaci na mezinárodní soutěž v rakouském Villachu 2017, která se konala v Litomyšli jen 4 dny před naším odjezdem do Chorvatska. Do Litomyšle se sjelo 180 závodníků ze všech koutů ČR (v Chorvatsku jich na téže kvalifikaci bylo 1100). K naší velké radosti jsme vyhráli kategorii dívek, ovšem organizační výbor se už předem rozhodl na hasičskou olympiádu ve Villachu 2017 vyslat vítězky a obhájkyně titulu z roku 2015, dívky z Pískové Lhoty. V Litomyšli si tak nominaci vybojovaly jen dva týmy chlapecké. Foto ZDE. I tak to byl úspěch a hlavně úleva pro trenéry, že umíme a v Chorvatsku rozhodně ostudu neuděláme.

Do Chorvatska jsme vyrazili ve čtvrtek v podvečer. Čekalo nás 800 km, ale s dobrou náladou nám cesta ubíhala velmi dobře. Do Puly jsme dorazili v pátek za svítání a naše první kroky směřovaly na stadion, omknout si "místo činu". Po krátké obhlídce stadionu Veruda jsme se vydali do nedaleké Fažany, kde jsme měli zajištěno ubytování. Podle vybavení, které jsme si měli vzít s sebou, jsme si mysleli, že budeme nocovat někde v tělocvičně na zemi. K našemu překvapení jsme na udané adrese našli kemp v blízkosti moře, který patří chorvatskému hasičskému svazu a v něm pro nás připravený stan s 12 vojenskými lehátky. Nu což, tak jsme se ubytovali a vyrazili na obhlídku městečka. Únavu z cesty jsme opláchli v moři, které bylo překvapivě teplé a odpoledne se vydali zpět do Puly, na první a zároveň poslední měřený trénink. Na stadionu bylo pěkně živo, útok se jel souběžně ve 4 drahách, štafeta ve třech, časový rozvrh byl na minuty přesný. Holky si musely samy proběhnout dráhu, přičemž se Kristýnka málem zranila hned na druhé překážce a my měli infarktový stav, nachystat si samy nářadí a seřadit se na start. My trenéři už jsme nesměli do ničeho zasahovat. Dívky svůj pokus zvládly, ale ukázalo se, že pro nás budou velkým problémem džberovky, které dávaly vodu jinak, než jsme byli zvyklí. Také na štafetě se to neobešlo bez komplikací, ukázalo se, že ač jsou pravidla mezinárodní, nejsou vždy mezinárodně platná. Na posledním úseku štafety se nesměly hadice zapojovat za běhu, ale jen na místě. Ovšem zjištěné problémy dělaly hlavu jen trenérům, děvčata se po návratu do Fažany po večeři vrhla ještě do moře a ve 22 hodin se už spalo.

V sobotu jsme se měli hlásit na závodišti až v 11 hodin, tak jsme měli ještě dopoledne možnost udělat taktické změny v sestavě a potrénovat předávky a spojování hadic na štafetě (na promenádě u moře). Na tribunu jsme nakráčeli s vlajícími prapory i s doprovodem našich fanoušků a bylo vidět, že holky si to moc užívají (zatímco nám trenérům se svíraly žaludky). V poledne jsme šli na start. Nejprve se šlo na útok, kde nám při přípravě pro změnu sletěla na poslední překážce Nelča. Tento pád vypadal hrozivě, dokonce přichvátali i zdravotníci, ale Nelinka zatla zuby, holky jí pomohly na nohy a na start nastoupily včas. Útok provedly bezchybně a krátce nato i štafetu. Závodili jsme mezi posledními a pořadatelé nám dali do 16 hodin volno, že se máme dostavit až na slavnostní nástup. Je obvyklé, že v průběhu takovéto soutěže nejsou zveřejňovány průběžné výsledky, takže jsme vlastně nevěděli, jak jsme dopadli. Ale měli jsme to za sebou, tak jsme si vyšli na prohlídku města. Viděli jsme slavné pulské koloseum, dali si zmrzlinu, krátký rozchod na nákup suvenýrů a zamířili zpět na stadion. Tam už se schylovalo ke slavnostnímu vyhlášení. Na stadion vcházely postupně všechny výpravy za doprovodu dechové hudby, vystoupily místní mažoretky, vyslechli jsme chorvatskou hymnu a projevy přítomných významných osobností. A pak to přišlo! Nejprve byli vyhlášeni vítězové z řad domácích a poté jsme se dočkali i my. Následovalo focení, návrat do Fažany a koupel v moři při západu slunce.

Neděli jsme konečně bezstarostně trávili u moře, děvčata si zablbla na šlapadle a odpoledne nastal čas se vrátit domů, kam jsme šťastně dorazili o druhé hodině ranní. 


Aktualizováno Středa, 05 Říjen 2016 17:15
 

Přidejte svůj komentář

Vaše jméno:
Váš email:
Titulek:
Komentář: